Clean-Eating – stravování s rozumem

Clean-eating znamená především stravování se s rozumem. Není ani tak o striktním dodržování pravidel, jako spíše o přemýšlení o tom, zda člověk své tělo živí tak, aby se cítil dobře a byl zdravý.

Internet je v současné době bezbřehým zdrojem nekonečného množství informací všeho druhu. Ačkoliv se to může zdát jako pozitivní zpráva, skutečnost je taková, že nikdo nehlídá pravdivost všeho, co se na internetu objeví.

Pro laika může být obtížné se v daných informacích orientovat a odlišit pravdivou zprávu od nepravdivé. To platí i v případě informací o zdravém stravování. Není to ovšem výsadou jen internetu, stejně tak v nabídce tištěných publikací se dají najít zdroje, jejichž obsahy si protiřečí.

Příkladem takových odlišných postojů je např. tzv. low carb, high fat dieta, v krajním případě zvaná keto dieta, versus high carb, obvykle veganská strava. Tyto extrémy a jiné diety s sebou ve většině případů nesou nutnost vyřadit z jídelníčku celé skupiny potravin.

To neplatí o přístupu clean-eating, který z jídelníčku nevylučuje žádné skupiny potravin jako živočišné produkty, pečivo nebo obiloviny ani nezadává žádnou hranici konzumace jednotlivých makroživin, tedy sacharidů, bílkovin či tuků.

Jak tedy přemýšlet o tom, co jíme, tak, abychom své stravování pročistili? Jednou z klíčových charakteristik clean-eatingu je omezení konzumace průmyslově zpracovaných potravin. Doporučuje se ale také omezení konzumace masa a nasycených tuků obecně, alkoholu, přidaného cukru a soli.

Naopak by jídelníček měl obsahovat hodně zeleniny, ovoce a upřednostňovat celozrnné produkty před výrobky z bílé mouky. Jedná se o obecně známé rady, jak zdravě jíst, které nikoho nepřekvapí. Je ale potřeba je dodržovat stoprocentně?

Přehnaně si odpírat něco, na co zrovna máme opravdu velkou chuť, nebo se zbytečně držet v situacích, kdy se dobře bavíme s rodinou či s přáteli obklopeni jídlem, vede tak akorát ke zbytečnému tlaku na sebe samého.

Pokud člověk pravidelně cvičí, sportuje, žije aktivně, pobývá často v přírodě, vyhýbá se stresu, má dostatek spánku, nekouří, přehnaně nepije alkohol a základ jeho stravování tvoří kvalitní potraviny odpovídající výše zmíněným doporučením, nemůže občasné zhřešení z dlouhodobého pohledu mít na jeho zdraví žádný vliv.

Spousta lidí s tím nebude souhlasit, ale prvně jmenované zásady (pohyb, příroda, minimum stresu apod.) jsou pro celkové zdraví minimálně stejně důležité jako jídlo. Ovšem jen za předpokladu, že základ stravování tvoří kvalitní potraviny, nikoliv průmyslové výrobky.

Těžko se popisuje, kde je hranice, kdy už to lze považovat za dejme tomu základ. Řekněme, že plus minus 70 % stravy tvoří skutečně kvalitní, základní potraviny = ovoce, zelenina, luštěniny, obilniny, minimálně zpracované mléčné výrobky bez přidaného cukru či různých příchutí apod.

Kdo kupuje konzervované nebo jinak balené potraviny jako např. pesto, měl by si dávat pozor, aby jejich složení neobsahovalo nadměrné množství soli a podobných přísad. Mezi těch zbylých 30 % patří nějaké dobroty typu chipsy, sušenky nebo čokoláda, domácí pečení a vaření s použitím bílé mouky, cukru atd.

I u těch 30 %, které tvoří méně zdravé potraviny, je ovšem na místě určitá dávka zdravého rozumu. Také mezi chipsy a čokoládami lze volit kvalitnější a zdravější varianty, stejně tak je to s restauracemi.

Bohužel, za to kvalitnější je nezřídka kdy potřeba si trošku připlatit. Není tajemstvím, že lepší potraviny a restaurace obvykle bývají trošku dražší. Je potřeba to brát jako investici do zdraví, která se jednoznačně vyplatí.

Stejně existují zdravější varianty nezdravých potravin, existují také potraviny, kterým stojí za to dát skutečně 0 % – tedy vyhýbat se jim úplně. Patří sem mimo jiné uzeniny a potraviny nabízené v lahůdkářstvích, fast foody, nekvalitní pouliční občerstvení, polotovary, instantní potraviny, slazené nápoje, balené sladké pečivo a podobné.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang