Výsledky vyhledávání v sekci Výživa na dotaz postupem času

Olivy a olivový olej

access_time04.únor 2020personRadka Eliášková

Olivy se sklízí na podzim, kdy jsou nejbohatější na antioxidanty a také na obsah olejů.Nejprve se sklízí olivy zelené – tedy ty méně zralé, tvrdé, s nahořklou chutí. Po dalším dozrávání na stromě mění olivy svou barvu na červenou, tmavě fialovou a pak černou – černé olivy tedy nejsou jiným druhem oliv, jsou pouze později sklizené. Černé olivy jsou měkké a chutnají jemněji.Další charakteristickou chuť získávají olivy zejména nakládáním, ať už ve slaném nálevu či v oleji, spolu s bylinkami a kořením.Olivový olejOlivový olej se vyrábí lisováním oliv, nejlépe do dvou dnů po sklizni. Nejkvalitnější – panenský – olej se získá mechanickým stlačením celých oliv za studena. Tímto postupem se v oleji zachová největší množství obsažených prospěšných látek. Vzniklá drť se dále zahřívá a znovu lisuje, čímž se získá již méně kvalitní stolní olej.Panenský olivový olej se nejvíce hodí do studené kuchyně – salátů, dresinků a zálivek či k marinování. Můžete jím nahradit i máslo – stačí jen trochu pokapat krajíc celozrnného pečiva. Ostatně pita chléb a olivový olej jsou tradiční snídaní po staletí v mnoha středomořských zemích.Rafinovaný stolní olivový olej je více odolný vůči teplotě a je tedy možné jej využít i pro pečení či restování.Olivy a zdravíOlivy jsou velmi bohaté na velké množství živin – obsahují vitamín A, E a K, dále minerály vápník, draslík, hořčík a železo a vysoký je i obsah antioxidantů. Velmi důležitý je vysoký obsah nenasycených tuků – z celého obsahu tuků je to až 70%. Díky svému výjimečnému složení mají olivy a olivový olej velmi pozitivní vliv na zdraví – nenasycené tuky se podílí na snižování hladiny krevního cholesterolu a tím významně přispívají k prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Díky své nahořklé chuti podporuje olivový olej tvorbu žaludečních šťáv a mírným projímavým účinkem pomáhá také vylučování. Pravidelná konzumace olivového oleje podporuje celkovou detoxikaci organismu, pomáhá jako lék při žlučníkových potížích, a mírnění žlučníkových záchvatů.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Lifestyle na dotaz postupem času

Města s nejhoršími podmínkami dojíždění do práce

access_time18.březen 2020personRadka Eliášková

Určitě i vy ráno během cesty do práce nadáváte, pokud narazíte na dopravní kolonu, která způsobí vaše zpoždění. Vždyť čas strávený v autě či v autobuse dokážete využít mnohem efektivněji. Pokud však na vaše zdržení nadáváte, což už jen mají dělat lidé ve městech, kteří jsou na tom s trváním cesty do práce mnohem horší. Podívejte se společně s námi na 10 míst s nejhoršími podmínkami na dojíždění do práce podle společnosti TOMTOM.Nejhorší je na tom Mexico CityÚplně nejhorší to mají obyvatelé metropole Mexico City, kde se v průměru lidé zdrží při dojíždění do práce o 59% více ve srovnání s běžným trváním cesty. Toto procento se navíc ještě zvyšuje během ranní špičky na 97% a večerní špičky na 94%.Po Mexico City následují tato města:Bangkok (Thajsko) – 57% času cestování navíc (ranní špička 85%; večerní špička 114%)Istanbul (Turecko) – 50% času cestování navíc (ranní špička 62%; večerní špička 94%)Rio de Janeiro (Brazílie) – 47% času cestování navíc (ranní špička 66%; večerní špička 79%)Moskva (Rusko) – 44% času cestování navíc (ranní špička 71%; večerní špička 91%)Bukurešť (Rumunsko) – 43% času cestování navíc (ranní špička 83%; večerní špička 87%)Salvador (Brazílie) – 43% času cestování navíc (ranní špička 67%; večerní špička 74%)Recife (Brazílie) – 43% času cestování navíc (ranní špička 72%; večerní špička 75%)Čcheng-tu (Čína) – 41% času cestování navíc (ranní špička 73%; večerní špička 81%)Los Angeles (USA) – 41% času cestování navíc (ranní špička 60%; večerní špička 81%)

folder_openPřiřazené štítky

Hořte, ale nevyhořte!

access_time29.březen 2020personRadka Eliášková

Sedm kroků, čeho se vyvarovat.Zatímco na počátku 90. let byl noční můrou mnohých manažerů workholismus, dnes psychologové varují před fenoménem, který se plíživě dostává do našich kanceláří a zničil již nejednu slibnou kariéru. Syndrom vyhoření, představující stav celkového vyčerpání, ztráty motivace a rezignace na profesní cíle, velmi významně ovlivňuje jak pracovní, tak i soukromý život jedince. Podívejme se, co vše udělat proto, aby se naší firmě tento negativní jev zdaleka vyhnul.Ačkoliv syndrom vyhoření je velmi úzce spojen zejména s osobnostními předpoklady a vlohami každého jedince, obecně lze vysledovat, že se nejčastěji projevuje u lidí, kteří na sebe kladou příliš vysoké nároky, jsou soupeřiví, cílevědomí a jakýkoliv neúspěch berou jako svou osobní porážku.Bohužel v našich podmínkách jsou právě tyto vlastnosti žádoucí u každého úspěšného manažera. Nezbývá tedy, než se zaměřit na situace, které vznik syndromu podporují a které zároveň můžeme alespoň do určité míry ovlivnit.1. Dlouhodobé pracovní přetíženíNemáte dostatek personálu, termíny na vás padají a přesčasová práce je u vás naprostou samozřejmostí? Pak je na čase zahájit skutečnou reorganizaci firmy. Přijměte další pracovní síly a rozčleňte práci rovnoměrně tak, aby situace, kdy si zaměstnanci nosí po večerech práci domů, byly naprostou výjimkou. Lidé nejsou stroje, a tak ke správnému fungování je dostatečný odpočinek nezbytnou podmínkou.2. Nevhodné načasování pracovních úkolůBiologickým hodinám by mělo odpovídat i rozvrstvení práce během dne. Náročné úkoly vyžadující přesnost a koncentraci soustřeďte na dopoledne, zatímco druhou polovinu dne vyhraďte na méně náročné činnosti, jako jsou firemní meetingy, vyřizování rutinních úkolů a administrativa.3. Důraz na výkon a soupeřivostVždy dbejte na to, aby vaše požadavky na zaměstnance nepřekračovaly míru jejich schopností a kompetencí. Pocit frustrace, kdy na něco nestačíme, vede pouze k dalšímu selhání. Proto v případě jakéhokoliv neúspěchu se spíše než na kritiku zaměřte na nalezení skutečné příčiny nezdaru a zaměstnanci se snažte podat pomocnou ruku. Pokud se jej nakonec rozhodnete přeložit na jiný typ pracovní činnosti, dbejte na to, aby toto přeřazení nechápal jako své selhání, nýbrž jako novou výzvu. Ideální není ani přílišná soupeřivost mezi kolegy, ať už se jedná o obchodní zástupce či produktové manažery. Motivovat zaměstnance k vyšším výkonům byste měli zcela jiným způsobem než okatým srovnáním jejich výsledků se spolupracovníky.4. Přílišný důraz na dodržování zavedených pracovních postupů a extrémní míra kontrolyJe-li to jen trochu možné a nedojde-li tím k ohrožení bezpečnosti či jiným provozním problémům, netrvejte za každou cenu na zavedených postupech. Zaměstnanci vždy ocení, pokud mohou vnést do práce svůj vlastní vklad a inovativní přístup. Umožněte jim proto dostatečně rozvinout jejich schopnosti a dovednosti. Avšak pozor! Podobně jako je na škodu extrémní míra kontroly, také příliš svobody může mít dalekosáhlé špatné následky.5. Práce bez jasného cíle a smysluUmělé vyplnění času zbytečným papírováním a vypracovávání reportů, které stejně pouze založíte do šanonu, vám sice zajistí, že zaměstnanci ve volném čase nebudou surfovat na internetu, avšak v jejich očích vám příliš kreditu nedodají. Osvoboďte práci od zbytečné byrokracie a při zadávání úkolů se vždy snažte vysvětlit jejich přínos a cíle, i svou vlastní představu.6. Nedostatečný respekt k zaměstnancům Ano, i ten nejvyšší šéf musí svým zaměstnancům prokazovat dostatečný respekt a úctu. Zaměstnanci by pravidelně měli dostávat zpětnou vazbu, jejíž nedílnou součástí musí být i pochvala a uznání jejich práce. Šéf tedy samozřejmě musí vědět, co jeho zaměstnanci dělají.7. Negativní vztahy na pracovištiHádky, vzájemné přehlížení se, ale i špatná komunikace na pracovišti se nezřídka stává zdrojem syndromu vyhoření. Pořádejte pravidelná teambuildingová setkání a případná nedorozumění se snažte vyřešit dříve, než bude pozdě. Z jednoho malého sporu o kompetenci mezi zaměstnanci se může stát situace „kdo s koho“. Co je syndrom vyhoření?Pojem „burn-out“ byl poprvé použit v polovině 70. let minulého století americkým psychiatrem Herbertem Freudenbergerem. Ten jím popsal proces, během kterého ztrácejí lidé své původní nadšení a namísto toho se u nich postupně začínají projevovat příznaky vyčerpání. První oblastí, která na tuto problematiku upozornila, bylo zdravotnictví. Nedlouho na to byl syndrom popsán i u dalších pomáhajících profesí a zaměstnaneckých kategorií, při kterých jsou jedinci v dlouhodobém bezprostředním styku s lidmi. S postupem času se však ukázalo, že syndrom vyhoření se vyskytuje i v ostatních povoláních a dokonce se objevuje i v kategoriích nezaměstnaneckých. Dnes se s ním můžeme setkat napříč všemi profesemi, přičemž nezáleží na věku ani na společenském či finančním postavení.Jak poznat, že jsme na pokraji vyhořeníJednotlivé symptomy syndromu vyhoření se neprojevují najednou, ale přicházejí k nám postupně. Pokud je včas neodhalíme či na ně nejsme upozorněni okolím, může dojít k výraznému zhoršení stavu. Přitom vše začíná tak nevinně… Počáteční přesvědčení, že svou práci nestíháme, střídá pocit profesního neúspěchu. To vše vede k zhoršení pracovního výkonu, což je provázeno jak ztrátou sebevědomí, tak i hlubokými pocity zklamání a marnosti. V pokročilejší fázi již ztrácíme zájem nejen o práci, ale i o veškeré dění kolem. Začíná nám vadit přítomnost druhých lidí, dostavuje se tělesná únava a naprosté psychické i fyzické vyčerpání. Izolace, beznaděj, úzkost a strach může vést až k existenciální frustraci, jež nezřídka vyúsťuje v depresi. Zatímco u počátečních příznaků mnohdy postačí odstranit příčiny začínající frustrace, přistoupit ke zlepšení organizace pracovní činnosti a vytvořit vhodnější pracovní podmínky, v pokročilé fázi nezbývá, než vyhledat pomoc odborníka.Tři otázky pro odborníka:1. Nakolik jsou syndromem vyhoření ohroženi čeští zaměstnanci, nejedná se spíše o fenomén rozšířený zejména v západních zemích?Podle současných poznatků z výsledků výzkumných šetření, realizovaných u řady profesních skupin české populace, je možno konstatovat, že tento syndrom není specifickým fenoménem západních zemí, ale vyskytuje se (samozřejmě různou měrou v závislosti na řadě dalších okolností) též u populace ČR. V našich podmínkách však došlo k určitému, přibližně patnáctiletému zpoždění ve výzkumu tohoto fenoménu, jakož i v rozvoji a aplikaci vhodných diagnostických nástrojů a terapeutických a preventivních strategií oproti USA a  západní Evropě.2. Zlepšuje se u nás informovanost a věnuje se dostatečná prevence syndromu vyhoření?Informovanost české odborné i široké veřejnosti o syndromu vyhoření každým rokem skutečně nepochybně stoupá. Kromě odborných i populárně-naučných publikací, kterých neustále přibývá, se objevují již několik let i studentské bakalářské a diplomové práce, věnované tomuto problému, jež často upozorní na velmi zajímavá konkrétní zjištění o výskytu tohoto fenoménu v české společnosti. V rámci grantů MŠMT ČR byl natočen o syndromu vyhoření též populárně naučný videofilm, který byl distribuován zdarma v síti poraden podpory zdraví zdravotních ústavů.3. Které skupiny jsou tímto syndromem nejohroženější?Nejvíce ohroženými profesními skupinami jsou u nás, podobně jako v západních zemích, zejména ty profese, v jejichž pracovní náplni je obsažena profesionální práce s lidmi, resp. služba lidem poskytovaná, tedy (bez rozdílu pohlaví) učitelé, sociální pracovníci, lékaři a další zdravotničtí pracovníci, duchovní, úředníci všeho druhu, ale také představitelé dalších zaměstnaneckých skupin (policisté a vojáci) a dokonce i pracovníci „svobodných povolání“ (profesionální umělci, sportovci a tvůrci všeho druhu) a pracovníci „na volné noze“ (pojišťovací agenti, realitní makléři atd.). Jednotícím prvkem možného vzniku a rozvoje syndromu vyhoření je u nich veřejná kontrola efektivity jejich činnosti a s ní související suspektní obava, že při této kontrole neuspějí.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz postupem času

Střídavý půst: A vaše kila poletí dolů!

access_time19.únor 2020personRadka Eliášková

V posledních čtyřech letech se ze mě stal poměrně velký sportovec. Makám 4 - 5 dní v týdnu, hodinu až hodinu a půl denně. Bohužel jsem se nenarodila jako kandidátka útle postavičky, ale jako budoucí majitelka ženských křivek a vysoké postavy. Řada žen by to pokládala za štěstí. Já ale tuk na břichu, zádech a rukách jako záviděníhodné pozitivum nevidím. Snažím se ho zbavit. Postupem času jsem však zjistila, že můžu klidně cvičit sebevíc, ale jen to bohužel k vysněné postavičce nestačí. Je to v jídle.... Je to v jídle víc, než si často myslíme a chceme si vůbec připustit. V jídle to je ze 75%.V posledních letech jsem se naučila jíst poměrně zdravě. Zamilovala jsem si saláty - lehké saláty bez velkého množství často zbytečné zálivky, pečiva a podobných nesmyslů. Jenže i já jsem jenom člověk  a občas mi to takříkajíc ulítne. Moje občasné prohřešky mají jméno máslový croissant, 1x za 3 týdny zmrzlina, sem tam oříšky, sladší jogurty, 2x týdně čokoláda (dohromady tak půl čokolády) a 3x týdně jiné nezdravé jídlo. A najednou člověk zjistí, že se váha po pár letech takové stravy pomalu krade nahoru. Džusíky piji málokdy, nejím máslo, výjimečně si skousnu bílé pečivo, piji hlavně vodu a 1x denně kávu. Jím také ráda ovoce a snažím se ho zahrnovat do svého jídelníčku každý den. Maso jím, ale nepřeháním to s ním. Jsem ten typ člověka, který má silnou vůli, nicméně mam také velkou lásku k jídlu. Řekli byste si možná, že moje skladba jídelníčku nezní tak hrozně... Nezní, jenže s moji genetikou to stačí, abych měla za 4 roky o 8 kg víc. Podle mého názoru jsem si odpírala docela dost, ale rozhodně ne vše. Ale když má něco člověk rád, měl by si to zcela odpírat? Zeptejte se sami sebe... Dřív nebo později nás tento přístup přivede k mnoha nemocem, které jsou s tím spojeny, nebo při nejmenším k nadváze. Na jedné straně vah je zdraví a na té druhé láska k jídlu. Tak co je víc?V listopadu roku 2014 jsem díky inspiraci dokumentem zahájila střídavý půst. Nevěděla jsem, co čekat. Ale tak co, libovolné dva dny v týdnu sníst max. 450 - 500 kcal zvládnu raz dva. Ostatní dny se budu v jídle hlídat, jak jsem zvyklá.Z počátku to bylo trosku těžší, ale nikoliv až tak moc těžké. Po měsíci jsem si zvykla a začala to pokládat za legraci. Pochopitelně jsem dál cvičila. Najednou se začaly dostavovat výsledky, já se začala cítit lépe, měla jsem více energie a skutečně začala pomalu hubnout tuk, kterého se nešlo zbavit. Čím déle můj půst trval, tak jsem si začala plně uvědomovat, jak jsme naprogramovaní žít dle dnu hojnosti a nedostatku. Nechci znít jako nějaký aktivista, ale faktem je, ze naše konzumní společnost nám dává mnoho příležitostí, jak jíst víc, než potřebujeme. Jíme nadbytek, porce v restauracích jsou zbytečně velké. Z televize se na nás každý den sype jedna reklama za druhou, která „hraje“ na naše základní potřeby. K tomu si přidejte lásku k alkoholu našeho národa, (kterou nesdílím) a v 36 letech mate hravě dvojitou bradu v sedě, jako náš pan prezident.Můj organismus se začal přizpůsobovat a dostávat do harmonie. Dával mi jasné signály, jak dobře mi tahle změna dělá. Ve dnech, kdy člověk mnoho nejí, může být podrážděný, ale je více soustředěný a výkonný. Váš mozek bude lépe fungovat. Ale i ta podrážděnost se časem srovná, naopak budete mít postupem času lepší náladu a budete více vyrovnaní.Po této variantě půstu jsem začala testovat ještě více extrémní. Jeho obrovská výhoda spočívá ještě ve větším množství pozitivních zdravotních účinků na organismus. Způsobuje, že místo toho, aby naše tělo vytvářelo stále nové buňky a tím nás opravovalo, přejde postupem času do jiného režimu a začne vlastní buňky naopak opravovat. Tento více extrémní střídavý půst funguje jako skvělá prevence proti cukrovce, rakovině, vysokému cholesterolu, kardiovaskulárním onemocněním a jiným nebo je naopak pomáhá mírnit. Obrovská výhoda této varianty půstu je ta, že ve dnech hojnosti můžete sníst cokoliv - SKUTEČNĚ COKOLIV. Tento zázračný půst funguje tak, že den hojnosti je střídán dnem půstu. Kazdy den :). Ano, tahle varianta je trochu těžší, ale z mé zkušenosti a zkušenosti mého přítele vím, že si zvyknete. Po měsíci to pro vás bude už normální a bude to natolik normální, že se to může stát vaším novým životním stylem. Ve dnu půstu opět platí pravidlo, že žena může sníst  450 - 500 kcal a muž 600 - 650 kcal. Ve dnu půstu jíme ovoce, zeleninu, rýži, či brambory. Občas si dám třeba 2 palačinky na sucho, nebo kousek kuřecího masa. Variant toho, co jíst, je mnoho. Je třeba si akorát počítat přijaté kalorie a mít váhu. :-) Tento více extrémní, pravidelný, trvalý půst je naprosto ideální pro milovníky jídla. Nepřijdete totiž o to, co máte rádi - naopak. V dnech hojnosti se nemusíte nijak hlídat a můžete jíst zcela bez výčitek. Vaše váha půjde stejně dolů a ještě navíc ušetříte peníze na jídle, ale i na mnoha nesmyslech, které byste si zakoupili za účelem zhubnutí. Na každý den hojnosti se budete těšit a na každý den půstu svým způsobem také, protože si vaše tělo oddychne. Postupem času zjistíte, jak je to lehké a strašně snadné. Zvládnete i cvičit. V začátku více extrémního půstu to pro vás bude trošku těžší, ale jak si tělo zvykne, zvyknete si i vy. Pokud však budete zároveň v pracovním presu, pochopitelně se to odrazí a cvičit se vám bude o hodně hůře. Ženám může být během dnu půstu i větší zima. Z počátku se také můžete častěji potýkat s chutěmi na dobroty a s tak velkým množstvím energie, že budete mít problémy spát. Tělo si to však časem srovná. :-) Půst však funguje, i když vůbec necvičíte. Můj přítel není žádný sportovní maniak, jako já a i přesto má totožné výsledky (aktuálně během půstu necvičí). Od listopadu do 1.3 jsem zhubla 7,5 kg tuku a můj přítel to samé. Půst je geniální, jednoduchá věc, která nejenže prokazatelně funguje, navíc vás nestojí peníze. Až vám bude 40+ začnete vidět ten rozdíl, jak na tom budete vy a ostatní lidé, kteří jí zcela normálně. Vám se totiž pravděpodobně podaří prodloužit aktivní část svého života a tak trochu "zastavit čas". Na internetu lze najít mnoho vědeckých studií v AJ na téma střídavého půstu a jeho pozitivního vlivu. Po těch pár měsících střídavého půstování o tom nemáme žádné pochybnosti. Tak co, přidáte se i vy k dalším milovníkům půstu na světě? :-))

folder_openPřiřazené štítky