Výsledky vyhledávání v sekci Recepty na dotaz práce

Čočková polévka

access_time05.březen 2020personSimona Chvátilová

Postup práce:Přebranou čočku nasypte do větší mísy a zalijte vodou. Takto zalitou čočku nechte minimálně dvě hodiny močit. Po dvou a více hodinách vodu z čočky slijte a čočku následně ještě jednou propláchněte.  Pokud byste tak neudělali a čočku vařili v louhu, může vám to způsobit značné problémy nadýmáním.Takto propranou čočku vložte do hrnce a zalijte cca 1 litrem vlažné vody a dejte vařit do měkka. Jestliže byste rádi dosáhli lepší chuti, přidejte místo poloviny vody čistý zeleninový anebo masový vývar anebo do hrnce přidejte alespoň kostku bujonu.V průběhu vaření čočky, v druhém kastrůlku na sádle osmahněte do zlatova na jemno nakrájenou cibulku, zaprašte moukou, vytvořte světlou jíšku, kterou následně zalijte vodou, osolte a nechte minimálně 20 minut povařit. Po uplynulém čase přidejte jíšku k uvařené čočce  – pozor na případné hrudky! Dále přidejte prolisovaný česnek (množství podle chuti), majoránku a nechte ještě ještě dalších 10 minut na mírném ohni probublávat. Nakonec do polévky opatrně přilijeme mléko. Po dalších třech minutách můžeme polévku servírovat.

folder_openPřiřazené štítky

Vánoční medové řezy

access_time06.březen 2020personSimona Chvátilová

Suroviny:Těsto: 2 vejce, 150 g cukru krystal, 2 velké lžíce medu, 60 g másla nebo Hery, 300-350 g mouky, 1 lžička prášku do pečivaKrém: 5 dl mléka, 80 g solamylu, 5 vajec, 6 vanilkových cukrů, 1 máslo, 250 g cukru, 3 lžíce rumuPoleva: 1 čokoláda na vaření, 2 tyčinky Ledové kaštany, 50 g ztuženého tukuPostup přípravy:Těsto: nejprve rozšleháme vejce, přidáme cukr, med a máslo – vše dáme do hrnce a šleháme v páře asi 3 minuty (vodu v hrnci dávám vždy studenou a míchám celou dobu, než začne být voda horká). Směs přeliju do misky a občas zamíchám, dokud směs téměř nevychladne. Smíchám mouku s práškem do pečiva a postupně zamíchám do medové směsi asi 2/3 mouky. Přendám na vál a dál přidávám mouku, až je těsto měkké, ale ne řídké. Hodně se to lepí, ale nedávejte mouky moc, potom jsou řezy moc tuhé. Hotové těsto si rozdělím na 2-3 díly a přikryté sáčkem dám do chladničky ztuhnout. Před vyvalováním je potřeba mít těsto hodně studené, aby se nelepilo.Vyválím na placku asi 2 mm vysokou a vykrájím proužky 4 cm široké a 21 cm dlouhé. Krájím rádýlkem podle obdélníčku z tvrdého papíru. Na plech vyložený pečícím papírem přenáším na kovové lopatce – těsto je potřeba opatrně od válu odškrábnout a na plechu urovnat, protože těsto válením změkne a nedrží moc tvar. Peču přibližně 5-6 minut na 180 °C jen do růžova. Pozor, aby se těsto nepřipálilo. Proužky dávám na plech po 5 kusech – délka proužků je přesně vhodná na dobrou manipulaci a ukládání na šířku plechu. Po upečení ihned sundám a nechám vychladit. Řezy můžete upéct 2-4 týdny před plněním náplní.Náplň: v mléce rozšlehám vejce, solamyl a vanilkový cukr a v horké lázni míchám do ztuhnutí. Po vychladnutí smíchám s rumem a ušlehaným máslem s cukrem. Nejlepší je vzít si třetí misku a dávat 1-2 lžíce od každé směsi a dobře pošlehat, aby se náplň nesrazila.Řezy je potřeba naplnit 5-7 dnů před vánocemi, aby se řezy dobře proležely a natáhly krém. Skládám 4 placičky na sebe a natírám vysokou vrstvou krému. Krém je potřeba natřít i na boky řezů, poslední placičku už na povrchu krémem nenatírám. Natřené řezy nechám vychladit a potom poliju čokoládovou polevou – v mikrovlnce rozpustím čokolády a tuk, promíchám, aby se vše spojilo a natřu na řezy. Z uvedeného množství je 6 řezů po 4 vrstvách.Jistě někteří budou říkat, že je tam moc cukru, ale je to vánoční  cukroví a k tomu cukr patří, taky je peču jen jednou do roka. Je potřeba je nechat po natření uležet asi týden, nejlépe na balkóně, klidně může i mrznout. Mražák snesou bez problémů a pokud zbyde, vydrží v něm až do velikonoc. Obvykle peču ze tří dávek a jednu musím vždy donést do práce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Lifestyle na dotaz práce

Mor 21. století? Civilizační choroby

access_time12.únor 2020personRadka Eliášková

Před ochodem do práce stihnete silné kafe, ne však již snídani, kterou sfouknete v Mc Donaldu, oběd kvůli pracovnímu vytížení nestíháte a večer do sebe natláskáte, co kde najdete? Spěšné životní tempo vám však nezabrání dopřát si krabičku cigaret denně, na návštěvu bazénu si však hledáte čas jen těžko? Pak právě vy jste „ideální“ adeptkou jedné z civilizačních nemocí. Mezi civilizační choroby totiž řadíme zdravotní problémy způsobené tím, že moderní člověk není schopen vyrovnat se s veškerým komfortem, možnostmi a vymoženostmi, které mu současný svět nabízí. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, kromě spousty výhod (prestižní zaměstnání, desítky typů a značek jednoho výrobku, dvě auta na jednu rodinu atd.) přináší současný komfortní způsob života i řadu nevýhod, které mohou způsobit velké zdravotní problémy a nezřídka kdy i smrt.Obezita, cukrovka, srdečně-cévní onemocnění, zánětlivá revmatická onemocnění kloubů, předčasné porody a potraty, deprese či únavový syndrom. To jsou jen některé z řady chorob, které současná medicína označuje jako civilizační. Důsledkem čeho vznikají?Příčin je hned několik, všechny však souvisí s výše uvedeným, tedy pohodlným životním stylem a finančním zabezpečením, které nám umožňuje dopřávat si množství jídla i jinak ukojovat své potřeby, ale cenu za něj dáváme vysokou - přemrštěné nároky, jež jsou na nás kladeny, často působí negativně na psychickou i fyzickou stránku.Někteří Američané prý za den ujdou max. pár desítek metrů - do práce jedou autem, v zaměstnání se pohybují mezi kanceláří a bufetem výtahem; domů, kde usednou buď opět ke svým počítačům, k televizorům, či v lepším případě ke knize, se dopravují opět autem. Pokud se navíc k tomuto sedavému stylu života ještě stravují ve fast foodech, kouří a nijak se nežinýrují ani co se alkoholu týče, mají nakročeno k velkým zdravotním problémům již ve středním i mladším věku. Právě špatné stravovací návyky jsou dalším spouštěcím mechanismem civilizačních chorob. Místo bílkovin, vlákniny, libového masa, ovoce, zeleniny či mléčných výrobků snězených v klidu, se v časovém presu hladoví cpeme cheesburgery, gyrosy, bagetami a podobnými zabijáky. Vodou z vodovodu pohrdáme, raději si dopřáváme koly, ovocné limonády s vysokým obsahem cukru či „zaručeně 100%“ džusy, které ovoce viděly opravdu jen z veliké dálky.Procenta podílu civilizačních chorob na úmrtí jsou děsivá (50 % úmrtí je v důsledku srdečních chorob, příčinou dalších 20 % jsou nádory) a vy si nechcete ani přiznat, že některé či dokonce mnohé z příčin těchto zdravotních potíží poznáváte? Pojďme se podívat na to, jak se jim zkusit vyhnout, nebo alespoň zmírnit jejich dopady.Nikdo po vás nechce denní 15kilometrové túry, pro zdravý chod srdce stačí 30 minut pohybu denně. Za pohyb však nemusíte považovat jen běh či plavání, ale třeba i svižnou chůzi, nebo - chcete-li spojit příjemné užitečným - shrabování listí, které Vám zase pokrylo celou zahradu. Mnohokrát skloňovaná rada začít s pohybem tak, že vystoupíte o zastávku dříve a zbytek cesty domů dojdete, se možná zdá jako směšná, ale opravdu funguje. Pokud máte čtyřnohého mazlíčka vyžadujícího pořádnou procházku minimálně třikrát denně, máte o starost míň. Pokud ho nemáte, proč si jej nepořídit? Samozřejmě jde o zodpovědnost, starost i finanční investici, plusy však převažují. Pejsek Vám pomůže vyhnout se či alespoň zredukovat další z příčin civilizačních chorob - stresu.Stravovat se jenom zeleninou a ovocem či jíst pouze obilniny je hloupost a Vaše zdraví by na jednostranný přísun živin dojelo stejně rychle jako na přebytek tuků a cukrů.  Nepřehánějte to s dietami ani s přejídáním, mějte vždy v kabelce jablko či müsli tyčinku, abyste zabránila nekontrolovaným nájezdům na cukrárnu či prodejce párků v rohlíku ve chvíli, kdy Vám začne kručet v žaludku a možnost klidného teplého jídla je v nedohlednu. Čemu byste se měla opravdu vyhnout je večerní či hůře noční přejídání, tuky získané při něm totiž tělo spaluje velmi těžko a pomalu a právě ty se většinou ukládají „do zásoby“.O kouření a přebytku alkoholu toho už bylo napsáno mnoho, přesto se těchto neřestí mnohé z nás nedokáží vzdát. Je těžké přestat kouřit ze dne na den, někdo nedokáže přestat kouřit vůbec, ani přes možnosti různých způsobů rozloučení se s tabákem, od náplasti, centra pro  odvykání a dalších variant. Pro tyto kuřácké „vášnivce“ je možné doporučit pouze kouření omezit, z dvaceti denně postupně přejít alespoň na deset. Stejná rada platí u alkoholu, který je narozdíl od cigaret v malém množství prospěšný; místo dvou skleniček vína k večeři si zkuste dát jednu, místo pěti piv v hospůdce dvě, která do sebe nebudete házet jako štamgast, ale pořádně si je vychutnáte.Největší zrádností civilizačních chorob je, že se jejich příznaky objevují až se zpožděním, mnohdy až několika let. Ve všech rizikových oblastech doporučuji tedy staré heslo našich babiček, všeho s mírou.  Nechceme přece, abychom se od pětatřiceti a v nejproduktivnějším věku musely spoléhat na denní pomoc lékařů, utrácely stovky měsíčně za léky a byly omezeny v mnoha oblastech všedního života. Nebo ano?

folder_openPřiřazené štítky

Rady, jak získat zaměstnání hned po skončení školy

access_time18.březen 2020personRadka Eliášková

Realita v otázce zaměstnanosti mladých lidí je opravdu špatná. Více než polovina absolventů skončí dlouhodobě na úřadu práce v evidenci nezaměstnaných a mají opravdu obrovský problém najít si práci. Pokud nechcete podobně dopadnout i vy, pracujte na sobě ještě během studia. I díky tomu si možná najdete práci ihned po převzetí diplomu a společnosti se o vás doslova poperou1. Nebraňte se práci během školyPracujte už během studia, nejlepším startem pro kariéru jsou dlouhodobé brigády v oboru. Získáte tak nejen cenné zkušenosti, ale zároveň i cenné pracovní návyky.2. Nebojte se jít do zahraničíPokud máte příležitost, vycestujte do zahraničí. Využije možnosti pobytů nabízených na školách, případně se přes léto zúčastněte brigády za hranicemi. Výrazně si tak zlepšíte komunikační schopnosti v cizím jazyce.3. Rozvíjejte cizí jazykyPrávě ovládání alespoň jednoho cizího jazyka je na současném pracovním trhu nezbytností. I proto se naučte alespoň angličtinu. Ve volném čase si proto studujte knihy pro samouky, čtěte zahraniční články, případně navštivte jazykovou školu.4. Držte se při zemiNemějte ihned od začátku vysoké nároky na sebe či na váš plat. Všechno musí přijít postupně, proto se držte při zemi, buďte trpělivý a poctivou prací se úspěch určitě dostaví.5. Akceptujte kritikuKritika není konec, ale zkušenost do budoucna, každý úspěšný člověk si pamatuje těžké začátky plné kritiky zkušenějších kolegů. I proto ji vnímejte pozitivně, hlavně jako prostředek na učení se.

folder_openPřiřazené štítky

Proč se vyplatí být na pracovním pohovoru upřímný?

access_time18.březen 2020personRadka Eliášková

Tak jako ve vztazích k lidem, tak i na pracovním pohovoru je ideální být upřímný. Síť lží, kterou uchazeči o zaměstnání často pletou již od tvorby jejich životopisu a pokračují v tom i na pracovním pohovoru, se téměř s určitostí stane jejich vlastní pastí. Neudělejte proto ani vy tuto zásadní chybu a buďte od začátku férový k potenciálnímu zaměstnavateli a rovněž sami k sobě. Odměnou za upřímnost totiž může být získání vaší vysněné práce.Pravda vás ušetří od možného zahanbení a ztráty jakýchkoliv šancíPersonalisté, kteří vedou pracovní pohovory, nejsou žádní zelenáčci, a proto dokážou lži odhalit velmi rychle. Jednak umí číst neverbální komunikaci, ale zároveň disponují silnou zbraní téměř všechny informace si ověřit. Mezi nejčastější výmysly uchazečů patří jejich jazykové znalosti, které se dají velmi rychle potvrdit nebo vyvrátit telefonátem v cizím jazyce či přímou konfrontací na pracovním pohovoru. Stejně tak i historie předešlých zaměstnání, jejíž korektnost může personalista zjistit kontaktováním bývalých zaměstnavatelů. Představte si, že sedíte tváří v tvář vašemu možnému zaměstnavateli on vám přímo před vámi vyvrátí některé z informací uvedených ve vašem životopise. Nebudete se cítit zahanbeně a poníženě? Myslíte si, že takovým způsobem se dostanete do zaměstnání? Tudy rozhodně cesta nevede.Nedokonalost může být plusNikdo z nás není dokonalý, a proto pokud uvedete do vašeho životopisu či při rozhovoru téměř všechny možné pozitivní vlastnosti, pravděpodobně v personalistovi vyvoláte otazníky. Negativní vlastnosti či mírně nedokonalosti totiž nepředstavují nevýhodu, ale příležitost zlepšit se. Pokud jste proto upřímný a při otázkách na pohovoru si dokážete uznat i vlastní chyby a projevit snahu o změnu, může to pro vás znamenat výrazné plus. Firmy totiž nehledají dokonalých lidí, ale ty, kteří jsou si vědomi vlastních nedostatků a jsou ochotni na nich pracovat.Upřímnost dokáže zaručit spokojenost v budoucím zaměstnáníUpřímnost se však při pracovních pohovorech vyplatí i z jiné stránky. Častou otázkou je představa o budoucím platu či požadovaných pracovních podmínkách. Pokud na ni neodpovíte opravdu upřímně a práci získáte, zřejmě v ní nebudete spokojený. Své požadavky proto jasně formulujte hned na začátku a reálně ohodnoťte své kvality, i za cenu, že budou pro potenciálního zaměstnavatele finančně příliš vysoké. V případě, že disponujete vzděláním, relevantními zkušenostmi, osobnostními předpoklady a firma vás skutečně potřebuje, je opravdu velká šance, že vašim nárokům vyhoví.Na závěr vám nabízíme další inspiraci, proč se na pohovorech vyplatí být upřímný. Výzkum London Business School, ve kterém se zúčastnili opravdu upřímní uchazeči o zaměstnání a rovněž lidé, kteří v procesu pohovorů vystupovali bez jakýchkoli nedostatků, ukázal, že upřímnost je nejlepší strategie. První skupina uchazečů byla totiž v získané práci spokojenější a úspěšnější, cítila vůči ní silnější závazek a získala po roce práce příznivější ohodnocení od zaměstnavatelů. A právě uvedené skutečnosti chce ve své práci dosáhnout snad každý zaměstnanec. 

folder_openPřiřazené štítky

Města s nejhoršími podmínkami dojíždění do práce

access_time18.březen 2020personRadka Eliášková

Určitě i vy ráno během cesty do práce nadáváte, pokud narazíte na dopravní kolonu, která způsobí vaše zpoždění. Vždyť čas strávený v autě či v autobuse dokážete využít mnohem efektivněji. Pokud však na vaše zdržení nadáváte, což už jen mají dělat lidé ve městech, kteří jsou na tom s trváním cesty do práce mnohem horší. Podívejte se společně s námi na 10 míst s nejhoršími podmínkami na dojíždění do práce podle společnosti TOMTOM.Nejhorší je na tom Mexico CityÚplně nejhorší to mají obyvatelé metropole Mexico City, kde se v průměru lidé zdrží při dojíždění do práce o 59% více ve srovnání s běžným trváním cesty. Toto procento se navíc ještě zvyšuje během ranní špičky na 97% a večerní špičky na 94%.Po Mexico City následují tato města:Bangkok (Thajsko) – 57% času cestování navíc (ranní špička 85%; večerní špička 114%)Istanbul (Turecko) – 50% času cestování navíc (ranní špička 62%; večerní špička 94%)Rio de Janeiro (Brazílie) – 47% času cestování navíc (ranní špička 66%; večerní špička 79%)Moskva (Rusko) – 44% času cestování navíc (ranní špička 71%; večerní špička 91%)Bukurešť (Rumunsko) – 43% času cestování navíc (ranní špička 83%; večerní špička 87%)Salvador (Brazílie) – 43% času cestování navíc (ranní špička 67%; večerní špička 74%)Recife (Brazílie) – 43% času cestování navíc (ranní špička 72%; večerní špička 75%)Čcheng-tu (Čína) – 41% času cestování navíc (ranní špička 73%; večerní špička 81%)Los Angeles (USA) – 41% času cestování navíc (ranní špička 60%; večerní špička 81%)

folder_openPřiřazené štítky

Hořte, ale nevyhořte!

access_time29.březen 2020personRadka Eliášková

Sedm kroků, čeho se vyvarovat.Zatímco na počátku 90. let byl noční můrou mnohých manažerů workholismus, dnes psychologové varují před fenoménem, který se plíživě dostává do našich kanceláří a zničil již nejednu slibnou kariéru. Syndrom vyhoření, představující stav celkového vyčerpání, ztráty motivace a rezignace na profesní cíle, velmi významně ovlivňuje jak pracovní, tak i soukromý život jedince. Podívejme se, co vše udělat proto, aby se naší firmě tento negativní jev zdaleka vyhnul.Ačkoliv syndrom vyhoření je velmi úzce spojen zejména s osobnostními předpoklady a vlohami každého jedince, obecně lze vysledovat, že se nejčastěji projevuje u lidí, kteří na sebe kladou příliš vysoké nároky, jsou soupeřiví, cílevědomí a jakýkoliv neúspěch berou jako svou osobní porážku.Bohužel v našich podmínkách jsou právě tyto vlastnosti žádoucí u každého úspěšného manažera. Nezbývá tedy, než se zaměřit na situace, které vznik syndromu podporují a které zároveň můžeme alespoň do určité míry ovlivnit.1. Dlouhodobé pracovní přetíženíNemáte dostatek personálu, termíny na vás padají a přesčasová práce je u vás naprostou samozřejmostí? Pak je na čase zahájit skutečnou reorganizaci firmy. Přijměte další pracovní síly a rozčleňte práci rovnoměrně tak, aby situace, kdy si zaměstnanci nosí po večerech práci domů, byly naprostou výjimkou. Lidé nejsou stroje, a tak ke správnému fungování je dostatečný odpočinek nezbytnou podmínkou.2. Nevhodné načasování pracovních úkolůBiologickým hodinám by mělo odpovídat i rozvrstvení práce během dne. Náročné úkoly vyžadující přesnost a koncentraci soustřeďte na dopoledne, zatímco druhou polovinu dne vyhraďte na méně náročné činnosti, jako jsou firemní meetingy, vyřizování rutinních úkolů a administrativa.3. Důraz na výkon a soupeřivostVždy dbejte na to, aby vaše požadavky na zaměstnance nepřekračovaly míru jejich schopností a kompetencí. Pocit frustrace, kdy na něco nestačíme, vede pouze k dalšímu selhání. Proto v případě jakéhokoliv neúspěchu se spíše než na kritiku zaměřte na nalezení skutečné příčiny nezdaru a zaměstnanci se snažte podat pomocnou ruku. Pokud se jej nakonec rozhodnete přeložit na jiný typ pracovní činnosti, dbejte na to, aby toto přeřazení nechápal jako své selhání, nýbrž jako novou výzvu. Ideální není ani přílišná soupeřivost mezi kolegy, ať už se jedná o obchodní zástupce či produktové manažery. Motivovat zaměstnance k vyšším výkonům byste měli zcela jiným způsobem než okatým srovnáním jejich výsledků se spolupracovníky.4. Přílišný důraz na dodržování zavedených pracovních postupů a extrémní míra kontrolyJe-li to jen trochu možné a nedojde-li tím k ohrožení bezpečnosti či jiným provozním problémům, netrvejte za každou cenu na zavedených postupech. Zaměstnanci vždy ocení, pokud mohou vnést do práce svůj vlastní vklad a inovativní přístup. Umožněte jim proto dostatečně rozvinout jejich schopnosti a dovednosti. Avšak pozor! Podobně jako je na škodu extrémní míra kontroly, také příliš svobody může mít dalekosáhlé špatné následky.5. Práce bez jasného cíle a smysluUmělé vyplnění času zbytečným papírováním a vypracovávání reportů, které stejně pouze založíte do šanonu, vám sice zajistí, že zaměstnanci ve volném čase nebudou surfovat na internetu, avšak v jejich očích vám příliš kreditu nedodají. Osvoboďte práci od zbytečné byrokracie a při zadávání úkolů se vždy snažte vysvětlit jejich přínos a cíle, i svou vlastní představu.6. Nedostatečný respekt k zaměstnancům Ano, i ten nejvyšší šéf musí svým zaměstnancům prokazovat dostatečný respekt a úctu. Zaměstnanci by pravidelně měli dostávat zpětnou vazbu, jejíž nedílnou součástí musí být i pochvala a uznání jejich práce. Šéf tedy samozřejmě musí vědět, co jeho zaměstnanci dělají.7. Negativní vztahy na pracovištiHádky, vzájemné přehlížení se, ale i špatná komunikace na pracovišti se nezřídka stává zdrojem syndromu vyhoření. Pořádejte pravidelná teambuildingová setkání a případná nedorozumění se snažte vyřešit dříve, než bude pozdě. Z jednoho malého sporu o kompetenci mezi zaměstnanci se může stát situace „kdo s koho“. Co je syndrom vyhoření?Pojem „burn-out“ byl poprvé použit v polovině 70. let minulého století americkým psychiatrem Herbertem Freudenbergerem. Ten jím popsal proces, během kterého ztrácejí lidé své původní nadšení a namísto toho se u nich postupně začínají projevovat příznaky vyčerpání. První oblastí, která na tuto problematiku upozornila, bylo zdravotnictví. Nedlouho na to byl syndrom popsán i u dalších pomáhajících profesí a zaměstnaneckých kategorií, při kterých jsou jedinci v dlouhodobém bezprostředním styku s lidmi. S postupem času se však ukázalo, že syndrom vyhoření se vyskytuje i v ostatních povoláních a dokonce se objevuje i v kategoriích nezaměstnaneckých. Dnes se s ním můžeme setkat napříč všemi profesemi, přičemž nezáleží na věku ani na společenském či finančním postavení.Jak poznat, že jsme na pokraji vyhořeníJednotlivé symptomy syndromu vyhoření se neprojevují najednou, ale přicházejí k nám postupně. Pokud je včas neodhalíme či na ně nejsme upozorněni okolím, může dojít k výraznému zhoršení stavu. Přitom vše začíná tak nevinně… Počáteční přesvědčení, že svou práci nestíháme, střídá pocit profesního neúspěchu. To vše vede k zhoršení pracovního výkonu, což je provázeno jak ztrátou sebevědomí, tak i hlubokými pocity zklamání a marnosti. V pokročilejší fázi již ztrácíme zájem nejen o práci, ale i o veškeré dění kolem. Začíná nám vadit přítomnost druhých lidí, dostavuje se tělesná únava a naprosté psychické i fyzické vyčerpání. Izolace, beznaděj, úzkost a strach může vést až k existenciální frustraci, jež nezřídka vyúsťuje v depresi. Zatímco u počátečních příznaků mnohdy postačí odstranit příčiny začínající frustrace, přistoupit ke zlepšení organizace pracovní činnosti a vytvořit vhodnější pracovní podmínky, v pokročilé fázi nezbývá, než vyhledat pomoc odborníka.Tři otázky pro odborníka:1. Nakolik jsou syndromem vyhoření ohroženi čeští zaměstnanci, nejedná se spíše o fenomén rozšířený zejména v západních zemích?Podle současných poznatků z výsledků výzkumných šetření, realizovaných u řady profesních skupin české populace, je možno konstatovat, že tento syndrom není specifickým fenoménem západních zemí, ale vyskytuje se (samozřejmě různou měrou v závislosti na řadě dalších okolností) též u populace ČR. V našich podmínkách však došlo k určitému, přibližně patnáctiletému zpoždění ve výzkumu tohoto fenoménu, jakož i v rozvoji a aplikaci vhodných diagnostických nástrojů a terapeutických a preventivních strategií oproti USA a  západní Evropě.2. Zlepšuje se u nás informovanost a věnuje se dostatečná prevence syndromu vyhoření?Informovanost české odborné i široké veřejnosti o syndromu vyhoření každým rokem skutečně nepochybně stoupá. Kromě odborných i populárně-naučných publikací, kterých neustále přibývá, se objevují již několik let i studentské bakalářské a diplomové práce, věnované tomuto problému, jež často upozorní na velmi zajímavá konkrétní zjištění o výskytu tohoto fenoménu v české společnosti. V rámci grantů MŠMT ČR byl natočen o syndromu vyhoření též populárně naučný videofilm, který byl distribuován zdarma v síti poraden podpory zdraví zdravotních ústavů.3. Které skupiny jsou tímto syndromem nejohroženější?Nejvíce ohroženými profesními skupinami jsou u nás, podobně jako v západních zemích, zejména ty profese, v jejichž pracovní náplni je obsažena profesionální práce s lidmi, resp. služba lidem poskytovaná, tedy (bez rozdílu pohlaví) učitelé, sociální pracovníci, lékaři a další zdravotničtí pracovníci, duchovní, úředníci všeho druhu, ale také představitelé dalších zaměstnaneckých skupin (policisté a vojáci) a dokonce i pracovníci „svobodných povolání“ (profesionální umělci, sportovci a tvůrci všeho druhu) a pracovníci „na volné noze“ (pojišťovací agenti, realitní makléři atd.). Jednotícím prvkem možného vzniku a rozvoje syndromu vyhoření je u nich veřejná kontrola efektivity jejich činnosti a s ní související suspektní obava, že při této kontrole neuspějí.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Zdraví na dotaz práce

Prevence

access_time21.květen 2020personRedakce

V našem případě rozumíme prevencí především aktivní pohybový režim, kompenzační prostředky a pomůcky nebo regenerační a relaxační procedury, které vyrovnávají jednostranné dlouhodobé zatížení organismu při pracovních i mimopracovních činnostech.Prevence výrazně snižuje rizikové faktory bolestí zad, páteře i celého pohybového aparátu.A. Civilizační rizikové faktory: faktory související se změnami životního stylu (hypokineze, snížená variabilita pohybů, jednostranná pohybová zátěž, psychosociální faktory).B. Individuální rizikové faktory: konstituce, věk, pohlaví, tělesná hmotnost, sport, mimopracovní činnost, jiná onemocnění.C. Rizikové faktory pracovních podmínek: těžká fyzická práce, polohová a pohybová zátěž (dlouhodobý stoj, sed, vnucené pracovní polohy), fyzikální faktory (celo tělové vibrace, mikroklimatické podmínky), chemické škodliviny, psychosociální faktory (nespokojenost s prací, monotónní práce, stres).Naše ZÁDA si můžeme představit také jako určitý orgán, jehož funkce je především ve vzpřímeném držení a pohybu těla. To že „Funkce vytváří orgán”, věděli již lékaři ve starověku., musíme však rozlišovat špatnou a správnou funkci. Špatná funkce bohužel naše záda poškozuje a současný životní styl, kde převažuje sedavé zaměstnání, nedostatek přirozeného pohybu a nadměrné psychické vypětí jsou přesně ty faktory, kteří tuto špatnou funkci podporují. Dá se tedy říci, že se špatné funkci ve větší, či menší míře nevyhneme. Z toho plyne, že i zcela zdravý člověk, který bude svoje tělo (záda) zatěžovat špatnou funkcí, může v určitém časovém horizontu očekávat zdravotní obtíže.Špatnou funkci můžeme samozřejmě zlepšit nebo ji kompenzovat nějakou prospěšnou činností. Takovouto činnost nazýváme prevencí.Prevence je vždy efektivnější, ekonomicky přijatelnější a příjemnější než léčba! Ačkoliv se jedná především o cvičební a relaxační techniky, v případě náznaku zdravotních obtíží je třeba užívání těchto cvičení a procedur vždy konzultovat s lékařem nebo fyzioterapeutem.Pro snazší pochopení prevenci dělíme na aktivní a pasivní (aktivity/pasivity).Aktivity a pasivity zahrnují různé sportovní činnosti, tělesná cvičení, relaxační a regenerační procedury, které jsou vhodnou kompenzací jednostranné pracovní činnosti a účinnou prevencí vzniku zdravotních obtíž. Ne všechny jsou však vhodné pro každého, záleží na věku, celkové tělesné kondici, zdravotním stavu a typu pracovní činnosti. Jiná pasivní nebo aktivní činnost bude vhodná pro 50 letého úředníka nebo pro 25 letého pacovníka ve výrobním závodu.Možností kompenzace je celá řada, s ohledem na pracovní zátěž, věk, zdravotní stav, pohlaví, časové možnosti atd.

folder_openPřiřazené štítky