Výsledky vyhledávání v sekci Lifestyle na dotaz zaměstnanci

Hořte, ale nevyhořte!

access_time29.březen 2020personRadka Eliášková

Sedm kroků, čeho se vyvarovat.Zatímco na počátku 90. let byl noční můrou mnohých manažerů workholismus, dnes psychologové varují před fenoménem, který se plíživě dostává do našich kanceláří a zničil již nejednu slibnou kariéru. Syndrom vyhoření, představující stav celkového vyčerpání, ztráty motivace a rezignace na profesní cíle, velmi významně ovlivňuje jak pracovní, tak i soukromý život jedince. Podívejme se, co vše udělat proto, aby se naší firmě tento negativní jev zdaleka vyhnul.Ačkoliv syndrom vyhoření je velmi úzce spojen zejména s osobnostními předpoklady a vlohami každého jedince, obecně lze vysledovat, že se nejčastěji projevuje u lidí, kteří na sebe kladou příliš vysoké nároky, jsou soupeřiví, cílevědomí a jakýkoliv neúspěch berou jako svou osobní porážku.Bohužel v našich podmínkách jsou právě tyto vlastnosti žádoucí u každého úspěšného manažera. Nezbývá tedy, než se zaměřit na situace, které vznik syndromu podporují a které zároveň můžeme alespoň do určité míry ovlivnit.1. Dlouhodobé pracovní přetíženíNemáte dostatek personálu, termíny na vás padají a přesčasová práce je u vás naprostou samozřejmostí? Pak je na čase zahájit skutečnou reorganizaci firmy. Přijměte další pracovní síly a rozčleňte práci rovnoměrně tak, aby situace, kdy si zaměstnanci nosí po večerech práci domů, byly naprostou výjimkou. Lidé nejsou stroje, a tak ke správnému fungování je dostatečný odpočinek nezbytnou podmínkou.2. Nevhodné načasování pracovních úkolůBiologickým hodinám by mělo odpovídat i rozvrstvení práce během dne. Náročné úkoly vyžadující přesnost a koncentraci soustřeďte na dopoledne, zatímco druhou polovinu dne vyhraďte na méně náročné činnosti, jako jsou firemní meetingy, vyřizování rutinních úkolů a administrativa.3. Důraz na výkon a soupeřivostVždy dbejte na to, aby vaše požadavky na zaměstnance nepřekračovaly míru jejich schopností a kompetencí. Pocit frustrace, kdy na něco nestačíme, vede pouze k dalšímu selhání. Proto v případě jakéhokoliv neúspěchu se spíše než na kritiku zaměřte na nalezení skutečné příčiny nezdaru a zaměstnanci se snažte podat pomocnou ruku. Pokud se jej nakonec rozhodnete přeložit na jiný typ pracovní činnosti, dbejte na to, aby toto přeřazení nechápal jako své selhání, nýbrž jako novou výzvu. Ideální není ani přílišná soupeřivost mezi kolegy, ať už se jedná o obchodní zástupce či produktové manažery. Motivovat zaměstnance k vyšším výkonům byste měli zcela jiným způsobem než okatým srovnáním jejich výsledků se spolupracovníky.4. Přílišný důraz na dodržování zavedených pracovních postupů a extrémní míra kontrolyJe-li to jen trochu možné a nedojde-li tím k ohrožení bezpečnosti či jiným provozním problémům, netrvejte za každou cenu na zavedených postupech. Zaměstnanci vždy ocení, pokud mohou vnést do práce svůj vlastní vklad a inovativní přístup. Umožněte jim proto dostatečně rozvinout jejich schopnosti a dovednosti. Avšak pozor! Podobně jako je na škodu extrémní míra kontroly, také příliš svobody může mít dalekosáhlé špatné následky.5. Práce bez jasného cíle a smysluUmělé vyplnění času zbytečným papírováním a vypracovávání reportů, které stejně pouze založíte do šanonu, vám sice zajistí, že zaměstnanci ve volném čase nebudou surfovat na internetu, avšak v jejich očích vám příliš kreditu nedodají. Osvoboďte práci od zbytečné byrokracie a při zadávání úkolů se vždy snažte vysvětlit jejich přínos a cíle, i svou vlastní představu.6. Nedostatečný respekt k zaměstnancům Ano, i ten nejvyšší šéf musí svým zaměstnancům prokazovat dostatečný respekt a úctu. Zaměstnanci by pravidelně měli dostávat zpětnou vazbu, jejíž nedílnou součástí musí být i pochvala a uznání jejich práce. Šéf tedy samozřejmě musí vědět, co jeho zaměstnanci dělají.7. Negativní vztahy na pracovištiHádky, vzájemné přehlížení se, ale i špatná komunikace na pracovišti se nezřídka stává zdrojem syndromu vyhoření. Pořádejte pravidelná teambuildingová setkání a případná nedorozumění se snažte vyřešit dříve, než bude pozdě. Z jednoho malého sporu o kompetenci mezi zaměstnanci se může stát situace „kdo s koho“. Co je syndrom vyhoření?Pojem „burn-out“ byl poprvé použit v polovině 70. let minulého století americkým psychiatrem Herbertem Freudenbergerem. Ten jím popsal proces, během kterého ztrácejí lidé své původní nadšení a namísto toho se u nich postupně začínají projevovat příznaky vyčerpání. První oblastí, která na tuto problematiku upozornila, bylo zdravotnictví. Nedlouho na to byl syndrom popsán i u dalších pomáhajících profesí a zaměstnaneckých kategorií, při kterých jsou jedinci v dlouhodobém bezprostředním styku s lidmi. S postupem času se však ukázalo, že syndrom vyhoření se vyskytuje i v ostatních povoláních a dokonce se objevuje i v kategoriích nezaměstnaneckých. Dnes se s ním můžeme setkat napříč všemi profesemi, přičemž nezáleží na věku ani na společenském či finančním postavení.Jak poznat, že jsme na pokraji vyhořeníJednotlivé symptomy syndromu vyhoření se neprojevují najednou, ale přicházejí k nám postupně. Pokud je včas neodhalíme či na ně nejsme upozorněni okolím, může dojít k výraznému zhoršení stavu. Přitom vše začíná tak nevinně… Počáteční přesvědčení, že svou práci nestíháme, střídá pocit profesního neúspěchu. To vše vede k zhoršení pracovního výkonu, což je provázeno jak ztrátou sebevědomí, tak i hlubokými pocity zklamání a marnosti. V pokročilejší fázi již ztrácíme zájem nejen o práci, ale i o veškeré dění kolem. Začíná nám vadit přítomnost druhých lidí, dostavuje se tělesná únava a naprosté psychické i fyzické vyčerpání. Izolace, beznaděj, úzkost a strach může vést až k existenciální frustraci, jež nezřídka vyúsťuje v depresi. Zatímco u počátečních příznaků mnohdy postačí odstranit příčiny začínající frustrace, přistoupit ke zlepšení organizace pracovní činnosti a vytvořit vhodnější pracovní podmínky, v pokročilé fázi nezbývá, než vyhledat pomoc odborníka.Tři otázky pro odborníka:1. Nakolik jsou syndromem vyhoření ohroženi čeští zaměstnanci, nejedná se spíše o fenomén rozšířený zejména v západních zemích?Podle současných poznatků z výsledků výzkumných šetření, realizovaných u řady profesních skupin české populace, je možno konstatovat, že tento syndrom není specifickým fenoménem západních zemí, ale vyskytuje se (samozřejmě různou měrou v závislosti na řadě dalších okolností) též u populace ČR. V našich podmínkách však došlo k určitému, přibližně patnáctiletému zpoždění ve výzkumu tohoto fenoménu, jakož i v rozvoji a aplikaci vhodných diagnostických nástrojů a terapeutických a preventivních strategií oproti USA a  západní Evropě.2. Zlepšuje se u nás informovanost a věnuje se dostatečná prevence syndromu vyhoření?Informovanost české odborné i široké veřejnosti o syndromu vyhoření každým rokem skutečně nepochybně stoupá. Kromě odborných i populárně-naučných publikací, kterých neustále přibývá, se objevují již několik let i studentské bakalářské a diplomové práce, věnované tomuto problému, jež často upozorní na velmi zajímavá konkrétní zjištění o výskytu tohoto fenoménu v české společnosti. V rámci grantů MŠMT ČR byl natočen o syndromu vyhoření též populárně naučný videofilm, který byl distribuován zdarma v síti poraden podpory zdraví zdravotních ústavů.3. Které skupiny jsou tímto syndromem nejohroženější?Nejvíce ohroženými profesními skupinami jsou u nás, podobně jako v západních zemích, zejména ty profese, v jejichž pracovní náplni je obsažena profesionální práce s lidmi, resp. služba lidem poskytovaná, tedy (bez rozdílu pohlaví) učitelé, sociální pracovníci, lékaři a další zdravotničtí pracovníci, duchovní, úředníci všeho druhu, ale také představitelé dalších zaměstnaneckých skupin (policisté a vojáci) a dokonce i pracovníci „svobodných povolání“ (profesionální umělci, sportovci a tvůrci všeho druhu) a pracovníci „na volné noze“ (pojišťovací agenti, realitní makléři atd.). Jednotícím prvkem možného vzniku a rozvoje syndromu vyhoření je u nich veřejná kontrola efektivity jejich činnosti a s ní související suspektní obava, že při této kontrole neuspějí.  

folder_openPřiřazené štítky