Zdraví keyboard_arrow_right Zdraví keyboard_arrow_rightO bylinkovém čaji

Obrázek příspěvku: O bylinkovém čaji

O bylinkovém čaji

personaccess_time09.březen 2020chat_bubble_outline0 komentářůremove_red_eye28 shlédnutí

K bylinkám mám velmi blízko. Co si pamatuju, chodili jsme je sbírat na louky. A té vůně! Někomu to možná páchne, lituju alergiky a lidi se sennou rýmou, ale mně osobně bylinky krásně voní. Třeba ten jemný mentol u máty, citrónový med u meduňky nebo ostřejší vůně u dobromyslu…

Ani nevím, jak jsem k tomu bylinkaření vlastně přišla. Asi od svého taťky a od babičky. U domu jsme měli pořád nějakou meduňku, rostla i mezi záhony jako plevel. Když jsem byla větší, chodili jsme na procházky a babička bylinky sbírala; třezalku, mateřídoušku, jahodník, maliník, diviznu, kopřivu, podběl. V mé dospělosti jsme se s taťkou dopracovali k záhonu bylinek na zahradě. Roste a prospívá tam máta, meduňka, routa, saturejka, dobromysl, majoránka, šalvěj, yzop. Mateřídouška bohužel postupně vymrzla a echinaceu neboli třapatku nachovou nám v zimě sežraly myši.

Bylinky jsou a byly odjakživa výbornými léčivými prostředky. A není nad vlastní umíchanou čajovou směs. Já jako bronchitik nedám dopustit na yzop a naše domácí směsky, ale o tom později. Bylinky jsou dobré hlavně jako prevence, nemají samozřejmě tak rychlý a velký účinek jako chemická léčiva, ale jsou šetrnější k organismu. Bylinné čaje, masti, obklady a koupele pomáhají a zmírňují určité příznaky a nemoci. Jedinou nevýhodou je, že léčebná kúra s bylinkami trvá poměrně dlouho a v dnešní uspěchané době chce každý všechno hned, i zdraví.

Ne každý přijde bylinným čajům na chuť. Jsou specifické svou chutí i vůní a k jejich oblibě nevede přímá cesta. Chuť si musí člověk teprve vypěstovat. Ale když například děti vidí, že rodiče bylinky pijí, snáze pak začnou taky. Bylinnými čaji se nemusí jen léčit už akutní potíže, popíjet čaj můžeme i bez zjevného důvodu jen pro radost s hrníčkem v ruce a třeba knihou. Žádný jiný čaj tak nevoní, jako bylinky s medem. Mimochodem bylinné čaje bychom měli sladit jedině medem. Není to žádné pravidlo, ale mně osobně přijde slazení cukrem jako svatokrádež

Pravidla sběru a uskladnění: Sbírat a sušit bylinky může každý, není v tom žádná věda. Jen je třeba dodržet pár pravidel. První je, že bylinky zásadně sbíráme nejméně 200 metrů od nejbližší silnice. Jinak spolu s léčivými látkami vstřebáme i jedy z výfukových plynů a také budou stonky zaprášené. Pokud je předmětem sběru list, sbíráme celé stonky a listy odrhneme, až uschnou. Květy se uštipují ze stonků. Dalším pravidlem je sběr za sucha, tedy nikdy nesbíráme bylinky mokré od deště. Sbírá se většinou v době prvního květu, tedy takové bylinky, které ze dvou třetin kvetou a ze třetiny mají poupata, odkvetlé stonky jsou k ničemu. Někteří odborníci doporučují i různé fáze dne jako nejlepší ke sběru, ale já se tím nikdy neřídila. Většinou jsem je sbírala odpoledne. Když si donesete sběr domů, nikdy jej neperte. Bylinky vám pak místo schnutí hnijí. Leda při opravdu velkém znečištění je propláchněte vodou a důkladně protřepte na sítku. Nejlepší styl sušení je, rozprostřít je na nějaký rám, pokrytý síťovinou, třeba i starou záclonou nebo rybářskou sítí. Bylinky by měly ze všech stran větrat, tedy rám postavit na nějaké nízké podstavce. V nouzi můžete rozprostřít na zemi archy papíru (v případě vypraných bylinek ale jedině rám). Bylinky nesmí schnout ve vrstvě, vždy je důkladně oddělte a rozprostřete. Důležité je pomalé postupné schnutí bez přítomnosti přímého slunce. Vůbec nejlepší je vzdušná suchá půda. V paneláku pak aspoň nějaký tmavší kout, kam nemůže slunko. Když bylinky důkladně proschnou, sdrhneme lístky ze stonků a mezi dlaněmi je do nějaké mísy rozemneme na menší kousky. Totéž uděláme s květy. Takto připravené, usušené bylinky nasypeme do papírových (nikdy plastových!!) sáčků nebo ještě lépe do čistých skleněných (důkladně suchých!!) dóz. Bylinky skladujeme na suchém temném místě, třeba na horní polici ve špajzu. Takto uskladněné vydrží rok. Každý rok bychom si měli nasbírat a nasušit čerstvé, víc než rok by se bylinky používat neměly.

Každá bylinka má samozřejmě svůj účinek a existuje obrovské množství publikací a stránek na internetu, kde se dočtete, na co která bylinka je. Jistě většina lidí má aspoň základní pojem o účinku některých nejrozšířenějších bylin, například lipový květ na nachlazení, meduňka na uklidnění, heřmánek na žaludek, kopřiva na krev a čištění organismu, jitrocel na kašel. My vlastníme řadu knih s názvem Herbář léčivých rostlin, je ho několik dílů podle písmen abecedy, autoři Zentrich-Janča. Považuji ho za velmi komplexní a kvalitní publikaci.

Já se svou chronickou bronchitidou nedám dopustit na svou domácí směsku na průdušky, jejímž základem je yzop, což je přírodní antibiotikum, působící například i na astma. Míchám ho s meduňkou, mátou, mateřídouškou. Sáčkové průduškové čaje z lékáren mají úplně jiné složení, ale já tenhle svůj čajík ve svém kritickém období září-října a února-března piju preventivně jeden dva hrnky denně a opravdu se mi podařilo už několikrát neonemocnět nebo mít mírnější průběh nemoci.

Mimochodem na mátu pozor! Málo se ví, že dlouhodobé užívání této bylinky vede k tomu, že organismus se stane odolným vůči účinkům bylinek. Proto se mátový čaj pije krátkodobě (maximálně několik týdnů) a máta se používá spíš do směsí.

Spoustu bylinek si můžete nejen nasbírat, ale pěstovat i v květináči na okně, třeba zrovna tu mátu nebo meduňku. Tak vám na závěr přeju pevné zdraví a příjemné chvíle nejen při sběru bylinek, ale i při samotném pití čaje

folder_openPřiřazené štítky

0 komentářů

commentŽádné komentáře

Pokud chcete, můžete přidat první komentář k tomuto článku níže.

Vložit komentář

info_outline

Nepublikujte SPAM!

Jakékoliv SPAM komentáře, které nejsou relevantní k obsahu tohoto článku budou odstraněny.

Podobné články